Vesnice hori, noci jdu sam,
zkratim si cestu pres pole lan,
obklopen dymem, na konci sil,
ae smysl neznam, jasny mam cil,
vidomi ztracim a prece bdim,
vede mi Iabel, tam dolu - k svym.
Snad jsem jij mrtev, pro tento svit,
Satan vsak silu vraci mi zpit,
koneeni vidim pekelny chrtan,
do jhavych temnot vrele jsem zvan.
S tilem jij nehmotnym prichazim blij,
za mnou se zavira jelezna mrij.
Jama pekel, stokrat prokleta,
jama pekel, krvi zalita.
Tei sloujim Iablu, smrti a zlem,
roznasim zkazu, jsem demonem.
V kajdem staveni eern¤ oltar, na kajdem obraze je moje tvar.
S hrozivym smichem vracim se sem,
priznivci Iabla padaj na zem.
Eerna je touha, bleda vsak krev,
kdo neni vyholen, sklidi muj hniv.
Marni se pachti, modli a sni,
demonem stat se ne kajdy smi.
Posedli vztekem vesnici bori,
marni vse dilaji, marni stoh horï!
